Další den jsme začali jako každý jiný a to velmi dobrou snídaní v našem ubytování. Následovala cesta ke škole, odkud jsme společně s Nory vyrazili na hodinu a půl dlouhý přesun k dělostřelecké baterii-austratt fort. Během cesty jsme střídali nejen nadmořskou výšku, ale také počasí. Dokázali jsme za relativně krátký čas zažít sněhovou vánici, déšť, krásnou slunečnou, ale také zataženou oblohu. Cestu vánicí nás provázel menší strach, jestli náhodou není tohle to místo, kde zastavíme a budeme muset vystoupit. Poté, co jsme dorazili na místo a šokovali jsme naši průvodkyni faktem, že bude muset použít angličtinu (podle čehož i onen výklad vypadal), jsme se vydali přímo k baterii. V následující cca hodině jsme prošli jak její okolí, tak samotnou pevnost, kde sídlila posádka, co onu baterii spravovala. Z prohlídky si každý odnesl své. Někoho zaujali fakta statistická, někoho zase spíše fakta o tom, jak vypadal život lidí v pevnosti a to jak posádky, tak i vězňů. Následoval přesun do blízké vesnice, kde jsme se vydali do muzea. To nás svojí aktuální expozicí velice překvapilo a zaujalo. Celá expozice byla věnovaná umělkyni, která své názory projevovala vzory nebo obrazy do ručně tvořených koberců. I přesto, že jsme se dozvěděli, jakým způsob byly koberce tvořeny nebo jak si připravovala barvy, tak nejvíce nás zarazil fakt, že její názory byly často protestního rázu. Jeden takový koberec trvalo vyrobit cca jeden rok, ale to ji nikdy neodradilo. Po tedy velice zajímavé návštěvě muzea jsme se přemístili do vzdálené vesnice, kde jsme se společně naobědvali, a následovalo malé místní muzeum o rybolovu. Tam jsme se dozvěděli vše o historii rybolovu v Norsku, což bylo samo o sobě zajímavé, ale nejvíce nás zaujali názory a příběhy našeho průvodce. Myslím si, že můžeme říct, že rybolov byl a stále je jeho celý život. Krátký rozchod po návštěvě muzea nám umožnil na okraji vesnice si prohlédnout krásné hory, co ji obklopovali. Následoval návrat na naše ubytování, kde jsme potom měli krátké volno. Brzy jsme se přemístili na společnou večeři, kde jsme si opět mohli vyměnit zkušenosti a názory s norskými protějšky, čímž náš den skončil.
Roman O.