Sobota byla dlouhý a náročný den. Vstávali jsme hodně brzo ráno, protože jsme si chtěli být jistí, že budeme mít na letišti dostatečnou časovou rezervu. Check in se ale neočekávaně protáhl a ke gatu jsme radši opravdu běželi (a to i ti z nás, kteří normálně zůstávají v klidu za každé situace), ale nakonec jsme zjistili, že času máme pořád dost.
Kolem osmé jsme přistáli v Amsterdamu, kde jsme měli sedm hodin volno při přestupu na let do Trondheimu. Proto jsme se rozhodli, že vyrazíme do centra. Bylo krásně a my nevěděli, kam koukat a co fotit dřív. Šli jsme kolem kanálů, sledovali na nich plující lodičky, vyhýbali jsme se spoustě kol, obdivovali květináče s tulipány a úzké barevné domky. Náš cíl byl velký nápis Amsterdam, u kterého jsme se chtěli vyfotit, ale překvapila nás jen prázdná „louka“ a malý park. Objevili jsme ho pak náhodou o něco později, přímo před vstupem do letiště.
Nefunkční zámek v pátek večer nebo to, že jsme spěchali ráno v Praze, nebylo ale nic oproti tomu, co nás čekalo ve zbytku dne. Zase jsme si nechali asi tři hodiny na proces ke zpátečnímu check-inu, ale kvůli stávce tzv. „groundworkers“, která mezitím začala probíhat, to sotva stačilo. Stáli jsme v přeplněné hale, bylo tam hrozné horko a všichni jsme byli nervózní, protože nám hrozilo, že kvůli těmto komplikacím nikam neodletíme; kromě toho se i hodně (větších) letů rušilo.
Naštěstí jsme to ale zase zvládli a mohli si na chvíli odpočinout. Někteří spali, jiní pozorovali zasněžené vrcholky norských hor a někdo nadhodil, že by byla sranda, kdyby nám kvůli té stávce nenaložili kufry. Haha. Přesně tahle předpověď se bohužel vyplnila, a problémy nás tak neopustily ani v Trondheimu.
Po přistání jsme se dívali na pásy se zavazadly asi tři čtvrtě hodiny v kuse, ale postupně nám začínalo docházet, že nikdo z nás nemá kufr. Po tom dlouhém dni nás to docela dostalo, ale nezbylo nám nic jiného, než si sednout, nahlásit ztracená zavazadla a odjet z letiště s prázdnou. Cena autobusu k hotelu nás překvapila, protože byla i po slevě velmi vysoká.
A pozdě večer, už úplně přetažení, jsme museli ještě vyběhnout do centra a koupit si aspoň to nejzákladnější – třeba kartáček, pastu a něco k večeři. No, vítejte v Norsku.
Sára S.
