Poslední dubnová neděle začala vskutku pochmurně. Podám vám ji z mé perspektivy a z mých zážitků. Vzbudíte se v hotelovém pokoji na okraji Trondheimu úplně přetažení, zlámaní a se ztuhlým krkem. Rozhlížíte se po místnosti a hledáte co si obléci na sebe, ale vzápětí vám hned dojde, že si musíte obléci totéž oblečení, co jste měli včera i předevčírem na sobě, vyjma spodního prádla, které jste si hromadně koupili v sobotu dne předchozího, není nic čisté. Když se budete snažit, tak z vašeho oblečení budete moci poznat, že na některých místech stále cítíte svůj parfém, jež je ve vašem kufru někde mezi tisícovkami dalších kufrů na Amsterdamském letišti, nebo na kožené bundě s kratšími rukávy můžete vypátrat i odér po cigaretách, které jste si kvůli stresu vytáhli z batohu přímo do kapsy a nespouštíte je z očí, natož z té kapsy, jež má aktuálně lepší zabezpečení než Pentagon. Na tričku můžete najít stopy od jídla, které vám nachystal přítel v Praze a pomyslíte si hned jaké by to bylo, kdybyste zůstali v Praze. Na přemýšlení ale čas nebyl. Vejdete do koupelny a uvidíte svůj zbrusu nový kartáček na zuby, ke kterému chybí pasta, takže čistění teď vzdáte a erární pastu najdete u jiných spolucestujících na pokoji po snídani. Vydáte se na snídani. Člověk se těší na teplá vajíčka, nebo alespoň na párek, ale paní na recepci vás hned vyvede z omylu, když vám předá toust zabalený v plastu přímo z lednice a nalije vám filtrovanou kávu. Tohle není úplné espresso, kterým byste si chtěli lepšit ráno každý den. Nohami šoupete pomalu ke stolu, kde si přisednete k malému počtu svých spolucestujících již sedících a bezduše zírajících (zbytek buď spí, nebo rozdýchává návaly úzkosti). S pedagogy vedete rozhovor o tom, co si vlastně počnete a z toho z čeho jste si včera dělali srandu se stane realitou. A cíl dne je jasný, naplníte program a půjdete na Armádu spásy.
Vydáte se směrem do města. Cestou vidíte sochu posledního vikinga, kde se na chvíli zastavíte a poté vplujete hlouběji do centra. Chodíte podél dřevěných domků, které na vás zírají jak zleva, tak zprava, jen chodník a silnice jsou z asfaltu a betonu. Vylezete v takovém menším parčíku, kde se nachází zajímavá lavička. Lavička to není jen tak nějaká, protože na ní sedí jakási holka. Tak se k lavičce přiblížíte a dozvídáte se, že je to pomník Cissi Kleinové, mladé židovky, jež byla v roce 1942 odvedena esesáky ze školy a poslána do Osvětimi, kde ji ten stejný den zabili. U lavičky se vyfotíte a nějakou dobu věnujete tomuto příběhu svoji energii. Do toho se někdo v Amsterdamu rozhodne odpověď na vaše kvanta emailů. Email sice není moc uspokojivý, neboť se dozvídáte, že vaše zavazadla se jen tak nevrátí a udávají tak 1-4 dny, ale máte naději, že se něco začne dít. Teď je rozhodnuto, musíte jít na Armádu spásy. Netrvá dlouho a cíl je před vámi. Chvíli všichni váháte, jestli to opravdu uděláte, jestli necháte všechnu vaši hrdost stranou a zazvoníte na ten zvonek a požádáte o pomoc. Nakonec to uděláte a čekáte co se stane. Nic. Tak zazvoníte znovu, ale výrazněji Crrrrr…. Crrrr…. A uslyšíte pomalé kroky sestupujíce ze schodů. Je to tady. Paní vám otevře dveře, vy jí vylijete své srdíčko a ona vám odvětí, že poskytují jenom nocleh a jídlo bezdomovcům a že se omlouvá že nemůže pomoci. Když se otážete, kde by se dalo sehnat oblečení ze second handu, tak vám odpoví se slovy, že je neděle a vše je zavřené. Tak sklopíte uši a jdete se alespoň projít ke katedrále. Nidaroský dóm je mohutný jako Notre Dam v Paříži. Vyrazí vám dech jeho monumentalita. Nadýcháte se čerstvého vzduchu a jdete zpátky do centra. Na oběd skočíte za McDonaldem a bude to vaše nejlepší jídlo z tohoto řetězce za velmi dlouhou dobu! Po nezdravém ale vynikajícím jídle pospícháte ladným krokem na trajekt. Ten vás převáží na druhou stranu fjordu. Na lodi se ze zoufalství smějete všem příhodám, abyste později z nich nebrečeli. Vylodíte se a přivítá vás delegace z norské školy. Nasedáte do dvou aut a odjíždíte do Leksviku, kde je vaše ubytování po zbytek pobytu. V autě přemítáte nad životem a zvažujete vše, opravdu vše. Ubytování je suprové a k dokonalosti vám chybí už jen vaše kufry, stále ležící v Amsterdamu. Nemáte co vybalovat, ani co si chystat na večeři, tak se jdete vykoupat do fjordu. Voda není zas tak studená a venku je příjemných dvanáct stupňů Celsiových. Zase nasedáte do auta a jedete na večeři. V restauraci se vám neudělá dobře, tak se rozhodnete vylézt ven, na čerstvý vzduch. Zkoušíte volat příteli, ten to nezvedá, tak lámete hůl i nad ním. Po dobré půl hodině vylézá zbytek výpravy ven a nasedáme do aut. Dostáváme oblečení včetně bund, které si později na ubytování přerozdělíte a zažíváte alespoň částečné uspokojení a pocit čistoty a komfortu. Prohodíte konverzaci, zhodnotíte den, zavoláte do rodné země a jdete spát.
map
